Vše o dopingu 1: Historie.

14.06.2005 -
Doping ( pochází z jazyka jihoafrických Kafrů „dope“-povzbuzující prostředek ) má již dlouhou historii. První zprávy o jeho používání pocházejí ze středověku. Již v antickém Řecku bylo zaznamenáno užití drog při sportovním zápolení, zejména mezi zápasníky. Jihoameričtí indiáni zase užívali koka-listy při dlouhých pochodech a válečných výpravách k zahánění pocitu hladu a žízně ke vzpružení organismu Autor: Václav Karas

Při dopingu jde v podstatě o používání chemických látek pro zlepšení tělesné případně duševní kondice.Vedle sportu zasahuje i do některých zaměstnání, která jsou spojena s nebezpečím selhání nebo povolání kde nepravidelný spánkový režim klade u pracovníka vysoké nároky na jeho fyzickou kondici, pozornost a soustředění. Největší rozšíření doznal však ve sportu, kde se neomezuje jen na sportovce, ale i na zvířata ( např. závodní koně ).

 Doping ve sportu je spojován především s prostředky napomáhajícími „výrobě svalů“, přesto škála prostředků zneužívaných ve sportu je velmi široká. Od nedávné doby se sport stal předmětem národní prestiže, protože je součástí velmi rozvinutého mezinárodního soutěžení. To je sice na jedné straně velmi pozitivní jev, ale na druhé straně otevřelo toto úsilí dveře právě používání nelegálních prostředků s cílem dosahovat vrcholových výkonů. Zvyšuje se i tlak na sportovce ze strany některých nezodpovědných trenérů a sportovních organizací, aby použitím dopingových prostředků překonávali sportovní rekordy. Na druhé straně i někteří sportovci, zejména, když v důsledku pokročilejšího věku poklesne jejich výkonnost, sami sáhnou po dopingu. Nechtějí ztratit svou slávu, pocit seberealizace ani materiální výhody, které jim vrcholový sport přináší. A tak se uchylují k používání zakázaných podpůrných (dopingových) prostředků.

 

Tento problém se však zdaleka nedotýká jen vrcholových sportovců, ale týká se i dětí a dorostu na různých stupních sportovních organizací, které ve snaze vyniknout, třeba jen ve svém okrese, sami po takových prostředcích sáhnou , a riziko vážného zdravotního poškození si ani neuvědomují anebo tyto prostředky dostanou od svých trenérů s ujištěním, že se jim nemůže nic stát, a že to dnes dělá každý.

 

Doping má však vždy závažné zdravotní následky-jako trvalé poruchy zdraví, někdy i s následkem smrti. Je zde však i etická stránka celého problému. Slušný, čestný člověk se nemůže opravdu radovat z vítězství za každou cenu, za cenu použití zakázaných látek. Takové jednání je i příznakem rozporu s cíly sportu a sportovního soutěžení.

 

Mezinárodní olympijský výbor, který již v roce 1967 zavedl první antidopingové kontroly pro olympijské hry definoval doping následujícím způsobem:

 

„DOPING JE POŽÍVÁNÍ LÁTEK, KTERÉ PATŘÍ DO SKUPINY ZAKÁZANÝCH PROSTŘEDKŮ, ALE TAKÉ UŽÍVÁNÍ ILEGÁLNÍCH METOD, JAKO NAPŘÍKLAD KREVNÍHO DOPINGU“

 

I když se dopingem jako negativní skutečností zabýval již Mezinárodní olympijský výbor v roce 1938 a později po druhé světové válce vyhlásil, že používání dopingových prostředků je neslučitelné s myšlenkou sportovního zápolení a že ten kdo takové prostředky používá se nesmí zúčastnit amatérských závodů ani olympijských her, tato rezoluce se nerespektovala.Bylo tomu zejména proto, že v té době neexistovaly zkoušky, které by prokázaly přítomnost metabolitů dopingových látek v krvi či moči a neexistovala tudíž žádná kontrola. Teprve od šedesátých let dvacátého století lze hovořit o kontrole dopingu, kterou umožnilo vypracování a zavedení postupů kontroly metabolitů dopingových prostředků v biologických tekutinách.

 

V roce 1967 přijala Rada Evropy první dokument oprávní úpravě dopingu. Bezprostředním podmětem k jeho přijetí byla dopingová aféra v roce 1966 na mistrovství světa silniční cyklistiky a dále pak úmrtí cyklisty na Tour de France v roce 1967.

 

V tomto dokumentu byla  podána definice dopingu a doporučeno vládám členských zemí, aby přijaly účinná antidopingová opatření. Řada evropských zemí na toto doporučení reagovala zejména prostřednictvím národních organizací.

 

Rada Evropy tímto činem podnítila též mezinárodní sportovní federace včetně Mezinárodního olympijského výboru k tomu, aby věnovaly dopingové problematice pozornost. A tak v roce 1988 byla v kanadské Ottavě přijata Mezinárodní olympijská charta proti dopingu ve sportu, která obsahuje vedle základních ustanovení též pravidla antidopingové kontroly, disciplinární opatření a tresty, požadavky na laboratorní zkoušky a seznamy zakázaných dopingových prostředků.

 

Z potřeby větší koordinovanosti boje proti dopingu v regionu Evropy byla v roce 1988 přijata též Antidopingová konvence Rady Evropy. Vedle obecných ustanovení týkajících se pravidel boje s dopingem, postihu za doping a seznamu zakázaných látek obsahuje však tato konvence velmi podrobně zpracovaná pravidla kontroly dopingu. Jedná se zejména o způsob odběru vzorků biologických tekutin sportovců před soutěží, v jejím průběhu i po závodu.Cílem těchto opakovaných odběrů tělních látek a jejich analýzy je odhalit případný výskyt zakázaných látek nebo jejich metabolitů.Jsou zde zahrnuta i pravidla pro výběr účastníků, kteří se mají podrobit zkoušce, jejich práva a povinnosti a metody analýzy vzorků tělních tekutin včetně způsobu administrativního zpracování výsledků.

 

Všechna tato pravidla jsou průběžně prověřována a v případě potřeby doplňována( včetně seznamu zakázaných látek ) a modernizována.

HISTORIE UŽÍVÁNÍ DOPINGU

 Cílem člověka v jeho vývoji byla snaha po zlepšení jeho schopností . Ta souvisela s určitými dietními zvyky či užitím různých prostředků. Řecký básník Homér popisuje, že Achilles, bájný hrdina Řeckých válek zvyšoval svou sílu pojídáním kostní dřeně lvů, legendární Berserkers z Norské mytologie byl před bojem ovlivněn psychoaktivními účinky konzumované houby, členové západoafrických prehistorických kmenů konzumovali před běžeckými soutěžemi Colu accuminitu a Colu nitridu, Asiec Huns /kolem 350 let př.n.l./ pojídal varlata zvířat s cílem zvýšit svou agresivitu, či antičtí Egypťané pro zvýšení výkonnosti pili mixy olejů s šípky a Řekové jedli halucinogenní houby. Řada sportovců podstupovala různé typy diet, kdy například vítěz sprintu antických olympijských  her v roce 668 př.n.l. udal užívání sušených fíků a gladiátoři v Cirkus Maximus pili před zápasy stimulující látky alkoholem pro zvýšení výkonu, překonání únavy a odstranění bolestí z

poranění.

Novověká historie je svázána s rostoucím počtem sportovních akcí ve druhé polovině minulého století. K popisovaným náleží soutěže plavců v kanálech Amsterdamu a zejména cyklistů. Zejména oblíbená, kteří pro překonání vznikajícího vyčerpání mnohdy užívali „rychlostní balony“ / mixy heroinu a kokainu v alkoholu  /. V roce 1886, jako následek těchto užívaných postupů, bylo popsáno úmrtí cyklisty Artura Lintona, kterému jeho trenér podal velké množství strychninu, během OH v St. Luis vítěz marathonu Thomas Hicks zkolaboval a život mu zachránil pouze rychlý zásah lékařů v cíli závodů / užil brendy se strychninem  /.V tomto období k nejrozšířenějším drogám užívaným sportovci patřil,  alkohol,  kofein,  nitroglycerin,  digitalis,  kokain, strychnin,  ether,  opium a heroin.

 

Dokumentů spojujících užívání drog a sportu v první polovině našeho století je velice málo. Důležitou roli zde hraje heroin a vývoj amfetaminu, látky využívané zejména v  průběhu bojů 2.světové války ke zvýšení bojeschopnosti, která se postupně stala drogou  volby pro řadu sportovců pro stimulující účinky prodlužující výkonnost.

 

Závažnost rozšíření podtrhují popsané případy úmrtí sportovců s jeho užitím spojené. Na OH v Římě v r. 1960 umírá v otevírací den her dánský cyklista Knut Jensen  /v krvi objeven amfetamin  / a další dva jeho týmoví kolegové jsou hospitalizováni. V roce 1963 po předávkování heroinem umírá boxer Billy Bello, v roce 1967, během etapy Tour de France, před zraky televizních diváků,britský cyklista Tommy Simpson  / v těle nelezeny stopy amfetaminu, metylamfetaminu a alkoholu  /, v roce 1968 umírá ze stejných příčin další cyklista Yves Mottin.

 

Samotnou kapitolu našeho století tvoří experimentování s hormony. V roce 1935, po izolování testosteronu Laqurem a současném zkoumání účinku pohlavních hormonů na svalovou hmotu Kochakianem a Muflonem, vyvstává otázka využití účinků anabolických steroidů na výkonnost jedince, neboť injekční testosteronové sloučeniny se staly dosažitelnými již před 2. světovou válkou. Podle sporých údajů byl testosteron využíván nacisty vedle léčebných účinků při poranění, i ke zvýšení výkonnosti a agresivity německých vojáků a následně lékaři osvobozujících vojsk k obnově svalové tkáně vězňů koncentračních táborů.

 

Možnost využití steroidů ve sportovních aktivitách je nastíněna počátkem 50tých let / poprvé na OH 1952 v Helsinkách /, z důvodů vynikajících výsledků sportovců Sovětského svazu. Důvodem byly udivující prostředky tréninkové přípravy vzpěračů, ač naprostá většina nejlepších jedinců padla v průběhu války. Lékař amerického týmu Dr.J.Ziegler byl zpočátku udiven „obrovskou“ svalovou hmotou sovětských závodníků i jejich potížemi s močením, kdy řada i mladíků musela být cévkována. Po osobním zjištění důvodů, kterými byla aplikace testosteronu začal spolupracovat s farmaceutickým průmyslem i užíváním hormonů u sportovců. Výsledkem bylo vyrobení prvního syntetického anabolického androgeního steroidů methandrostenolonu s výrobním názvem Dianabol. Další pronikavé výsledky sportovců Sovětského svazu na OH 1960 v Římě, kdy již všichni účastníci her se dozvěděli o nové sovětské tajné zbrani, anabolických steroidech a osobní aktivity Dr.Zieglera daly vlastně světu „steroidovou epidemii“, neboť po počátečním užití úzkou skupinou vzpěračů a kulturistů došlo zejména v 60tých letech k obrovskému nárůstu přijímání. Například mnohonásobný držitel světových titulů v powerliftingu Larry Pacificko udal osobní zkušenost, že nárůst anabolických steroidů stoupl z 10% v roce 1965 na 90% v r. 1984 u všech amerických powerliftařů, či výzkum provedený na OH 1972 v Mnichově profesorem Youngem a diskařem J.Silvestrem zjistil, že 68% dotázaných zúčastněných sportovců zvolených lehkoatletických disciplín udalo užívání anabolik.

 

Důvodem rozšíření drog ve sportovních aktivitách v 60tých letech jsou zejména liberální postoje jednotlivců a společnosti, která byla poměrně liberální v tomto období k jedincům experimentujícím s drogami a obrovský rozvoj farmaceutického průmyslu, který nabídl rozsáhlé množství méně toxických a více účinných látek, umožňujících zlepšit sportovní výkon jedince. Tento nárůst pokračuje, přes zahrnutí steroidů v roce 1974 na seznam zakázaných dopingových látek, bohužel i v letech 80tých / například v roce 1988 bylo předepsáno z lékařské indikace více než 3 milionů receptů v USA / a v současnosti, kdy závažným je další obrovský nárůst zneužití anabolických steroidů z kosmetických důvodů formování těla.

Hodnocení:
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Doping zvaný EPO
Vše o dopingu 2: Důvody používání.
Vše o dopingu 3: Charakteristika a působení.
Vše o dopingu 4: Doping a zdraví.
Přečteno 2266x

Komentáře

RUBRIKY ČLÁNKŮ
AKTUÁLNÍ ČLÁNKY
29.12.19Běžky, ANO! Samota je někdy nejlepší přítel!
20.11.19“KOLCE“ …i bez sněhu můžete trénovat na…
22.10.13Suchá příprava v plavání
26.6.13Zásady sportovního tréninku.
16.1.13Jak Australané trénují - trénink plavání (vytrvalci)
10.2.12Předcházejte poranění ramene.
20.1.12Vnitřní řeč - Myšlenky, které vám pomohou zvítězit, II. díl.
13.1.12Vnitřní řeč - Myšlenky, které vás porazí, I. díl
6.1.12Jak se rodí šampioni /plavání/ - ohlednutí
21.11.11Trénink plavávání, náměty k tréninku 2.