I ve 20. století si plavky prošly dlouhou cestu, než se přiblížily dnešní podobě. Co se týče oblékání, byla doba přelomu století velice přísná – například v roce 1907 byla ´vodní balerína´ Annette Kellerman z Rakouska zatčena v USA při svém vodním představení v obří skleněné nádobě. Důvodem byla odkrytá ramena, nohy a krk. Ženám se však tato móda tak zalíbila, že začala být vyhledávaným artiklem obchodů. Ve dvacátých letech díky mohutnému boomu všemožných rekreačních středisek začalo být důležité to, jak v plavkách vypadáme, díky reklamním fotografiím se dostaly nové trendy do celého světa. Prosazuje se "nestydatě odvážná" módní linie s přiléhavými pruhovanými tričky, která zaoblení ženského těla neskrývají, naopak je více zdůrazňují. Umožňuje to pletenina, módní a velmi vděčný materiál. Dámy se k vodě vybavovaly rafinovanou garderobou s řadou „důležitých“ doplňků, jako byly sandály, koupací plášť či pláštěnka, nepodšívkované sako, impregnovaná hedvábná čapka, slunečníky. Až třicátá léta konečně přinesla úbor, který obepínal postavu, měl všité gumičky.

V padesátých letech na řadu přišly bikiny. Dva miniaturní kousky oblečení (opravdové bikiny se poznají podle toho, že se dají provléknout prstýnkem:), to byla jednak „bomba“, jednak vzbudily veřejné pohoršení, z těchto dvou důvodů byly pojmenovány po tichomořském atolu, kde Američané testovali jaderné zbraně.

Od zrodu bikin se tak říká všem dvoudílným plavkám, i když někde vítězí pojmenování podle účelu – opalovačky. Ve filmu „A Bůh stvořil ženu“ dělala reklamu bikinám Brigitte Bardotová.

Z hlediska historie plavek, pro odhalování těla a krásy je jistě významný den 20. leden 1964. V ten den se na stránkách časopisu objevila první modelka Němka Babette Marchová v bílých bikinách.

A jaká byla situace u nás? Socialistická konfekce plavek opravdu za moc nestála, převažovaly plavky jednodílné z nekvalitních materiálů. Dámy si nechávaly šít plavky i s různými halenami a kanýry. Na konfekci došlo až ve druhé polovině šedesátých let, kdy firma Triola začala používat elastan. Nové materiály nastupovaly s velkou razancí a měly spoustu předností: rychle schly, po namočení držely tvar a dobře přilnuly k tělu.

I pánové chtěli plavky jednodušší a hlavně - po komických letech strávených v pruhovaných koupacích úborech - chtěli vypadat aspoň trochu sexy, a tak se zrodily „adamky“ - byly na boku rozepínací, daly se celkem jednoduše podvléknout i pod trenýrky. Můj dědeček je nosí dodnes! V sedmdesátých letech si i v Československu místo na výsluní i ve vodě získaly syntetické materiály - miralon nebo lakovaný nylon. Zužovala se ramínka, vykrojovaly se na bocích, zmenšoval se i horní díl bikin. Když si to štíhlá dívka mohla dovolit a zároveň si troufla, oděla svá prsa jen do miniaturních trojúhelníčků. V roce 1978 uvedl národní podnik Triola na trh plavky z lycry. A od té doby se materiály už jen zdokonalovaly, ztenčovaly, měnily se střihy a barvy a až dodnes jsou stále menší a rafinovanější ve svých tvarech a materiálech podle módních trendů.