Historie koupacích úborů nepatří zrovna ke sledovaným historickým událostem. Dnes samozřejmý volnočasový kus oděvu, který nechybí skoro v žádném šatníku či prádelníku, dřív takovou samozřejmostí nebyl.

Ve starověku asi ještě nemůžeme mluvit o speciálním oblečení do vody, lidé se většinou koupali buď na Adama a na Evu, nebo v běžném oděvu. Nástěnné malby v Pompejích ukazují ženy v pokrývkách zakrývajících „ona místa“ podobně jako dnešní bikiny. Takže je možné, že na určitých místech naší planety se ve starověku používali i speciální úbory do vody. Jedna z prvních zmínek o dvoudílných ženských oděvech (používaných pro sportovní, atletické účely) pochází z antického Řecka z doby okolo roku 1 400 př.n.l, obrázek atleticky stavěných žen ve dvoudílném modelu najdeme zhruba o tisíciletí později také na římské mozaice.

Koupání jako takové bylo uzákoněno až v roce 1750, do té doby se lidé osvěžovali vodou ve velkých kádích, korytech, vanách či bazénech. V moři se koupali jen lidé, kteří žili poblíž. Po uzákonění plavání tedy propuklo obrovské nadšení, lidé zjistili, že koupání je zdravé a také zábavné (oblíbené byly hry „kdo vydrží déle pod vodou“ a jim podobné), jenže OUHA,  puritánství 18. století a tím pádem rozdělení koupání mužů a žen podle dobového bontonu na sebe nedalo dlouho čekat. Tajné pozorování nahých žen se potom pro muže stalo větší zábavou než sport samotný (a neříkám, že to nemohlo být i naopak:), a proto přichází na řadu plavky. Ale ne ledajaké!

Dnes jsme tak trochu zfanatizovaní představou pruhovaných plavek s kanýry u lýtek, ty jsou typické až pro dobu pozdější. V 18. století ženy začaly nosit ´koupací župany´, což byly dlouhé šaty z materiálu, který nebyl po namočení průsvitný. K tomu byly určeny kalhoty s nohavicemi sešitými tak, aby se nevyhrnovaly. Zavazovaly se u krku, jelikož však šaty pobraly velké množství látky, při namočení se nafoukly do neuvěřitelných rozměrů, dovedeme si asi představit to pohodlné plavání. Pánové používali krátké vlněné kalhoty, jejichž délka se postupně s dobou a s módou zkracovala.

V 19. století ženy nosily dva kusy oblečení, z nichž první byl župan dlouhý až po kolena a druhým kusem oblečení byly kalhoty po kotníky. Tento model opět nedovolil odhalit cokoli z ženské postavy a samozřejmě nedovoloval ani plavat. O pár let později už se oděv stal sice koketnější a velmi výrazně se podroboval módě - dovolil totiž obrovský výstřih s odhalenými rameny - ale měl zase svérázné zdobení s různým lemováním, krejzlíčky a nabíráním. Po nějakém čase se naopak přišlo na to, že veliký výstřih vadí v plavání (něčemu se chtělo ven, obzvlášť u vyvinutějších plavkyň), a tak byl změněn a překážející rukávy byly odstřiženy úplně. Úbor se tedy začíná  zmenšovat. Na konci 19. století se objevuje ještě další „úlet“ - koupací oděv s korzetem a doplňky jako bohatě vlající mašličky i velké stuhy. Tyto extravagance se naštěstí dlouho neudržely. Věřte tomu, nebo ne, do vody se v té době nosily i boty (obdoba sokolských „jarmilek“ či vysoké šněrovací kozačky) nebo velké slaměné klobouky, je tedy vidět, že slunění mělo přednost před plaváním.

A jak to bylo s bikinami ve století dvacátém, to se dozvíte příště!